Sebevědomí. Nejdůležitější složka ženskosti. Pro každou z nás je nesmírně důležité, aby měla zdravou míru sebevědomí. Je totiž dokázáno, že nás ostatní lidé z velké míry vnímají tak, jak se sami cítíme. Existuje spousta způsobu, jak se cítit líp. A o tom chci právě teď psát. Takže pokud vás tato problematika zajímá, pohodlně se usaďte a jdeme na to.

                Nejprve něco málo o mně. Nikdy jsem nebyla miss universe a vždycky jsem to o sobě věděla. Teda hlavně proto, že kolem mě bylo spoustu lidí, co mi to rádo připomínali. Obtloustlý dítě, křivé zuby, v pubertě pleť jako struhadlo, to všechno a možná ještě víc na sebe upozorňovalo. Necítila jsem se moc dobře. Jiné slečny se malovaly a chodily za klukama a já jsem seděla doma uzavřená do sebe a hrála si s panenkou na „lepší život“. Kamarádila jsem se mladšími děvčaty a prožívala dlouhodobě svoje dětství. Pak ale přišel zvrat. Kvůli vysněné práci jsem musela odejít na školu, do které nešlo dojíždět. Musela jsem tedy odložit panenky a začít více samostatný a už dospělý život. Chodila jsem na školu, kde 90% studentů byly děvčata. Asi málokterý chlapec chce být učitelka v mateřské školce. A tak jsem se dostala i na internát plný holek. Tiše jsem obdivovala holky z měst, které si pravidelně barvily a žehlily vlasy, které nosily poslední výstřelky módy a uměly se namalovat tak, že vlastně nikdo nevěděl, jak doopravdy vypadají. Já byla nejspokojenější, když jsem po příchodu ze školy sundala rifle a oblíkla si tepláky. A v nich jsem vyrazila i ven na procházku nebo nákup. Prostě holka od hnoje. A to doslova, protože jako únik od reality jsem chodila s kamarádkami ke koním a nebo jsem navštěvovala kamarádku, která trpěla podobným problémem. Jen se s ním chvilkami uměla vypořádat lépe než já. Až jednou jsem potkala děvče, které mě naučilo, že nesmím dávat úplně na slova ostatních. Lucka mě naučila se oblíkat, malovat, upravovat a zapomenout na posměšky ostatních. Přitom jsem nechápala, proč se zrovna ona zahazuje s někým, jako jsem já. Byla to snad ta nejkrásnější holka z celé školy a každý ji tenkrát chtěl. Dnes už bych jí chtěla hlavně poděkovat, za to, že se mnou měla celé tři roky trpělivost a že mě naučila mít se ráda.

                Po škole jsem se začala zajímat o kosmetiku sama. Hledala jsem si informace na internetu. Začala jsem sledovat beauty youtuberky a napodobovat jejich práci. A sebevědomí začalo stoupat s větami: Tobě to sluší, namaluješ mě taky tak? A větou mého bývalého přítele: Líbí se mi, že víš, co děláš. A v neposlední řadě jsem se začala zajímat o péči o pleť. Pečlivě sleduji jednukosmetickou firmu a používám její produkty. A je pravda, že účinky těch produktů udržují zdravé sebevědomí samy.

                A jak tedy zvýšit svoje sebevědomí? Takoví ti „špiniči“, kteří se umí jen posmívat a anonymně vypisovat „hejty“ jsou většinou lidé, kteří mají nějaký mindrák. Většinou právě oni mají sebevědomí na bodu mrazu a tak se snaží zalepit si bolístku na neštěstí někoho jiného. A tyhle lidi nikomu nestojí za to, abychom vůbec přemýšleli nad tím, jestli to, co říkají, nebo někam píšou, stojí vůbec za to trápení. A v momentě, kdy tihle „hejtři“ začnou útočit, už v ten moment bychom si měly říct, že jsme na tom dobře, protože se o nás někdo zajímá.

                Jak ale zvyšovat sebevědomí, když se hlavně my uvnitř sebe cítíme špatně? Kromě klasických „zrcadlových motivačních blábolení“ o tom, jak jste krásná a jak máte prsa jako ve třiceti (což nevím, jestli funguje pozitivně, když je mi 23), existují i metody, které opravdu pomáhají. A to nejen psychicky, ale i fyzicky. O těch bych chtěla mluvit.